Sladkost zvaná perník: Lidé si na něm pochutnávají již od středověku

Historie perníku je nečekaně dlouhá a jeho stopy vedou až k branám starověkého Egypta. Pojďme společně odkrýt příběh této voňavé pochoutky, která si postupem věků podmanila naše chutě a pevně se usadila v našich lidových zvycích.

Odkud perník pochází

Myslíte si, že perník je typickým českým pečivem? Jistě, vyrábí se u nás již od středověku, ale jeho původ český není. Tuto cukrovinku bychom našli v jídelníčku starých Řeků na Rhodosu a Římanů. V Římské říši se pekla zejména perníková srdce a podávala se na svatbách. Byla zároveň symbolem společenského postavení, a to z důvodu použitého koření. To totiž patřilo mezi drahé kuchyňské přísady a každý si je dovolit nemohl.

Jenže říše Římanů se rozpadla a znalosti související s pečením medové sladkosti zmizely v propadlišti dějin. Na scénu se dostaly později, a to v souvislosti s křižáckými výpravami v 11. století na území Blízkého východu. Zde se křižáci s perníkem nejspíš seznámili a domů si přivezli koření, které se do něho přidává. Týká se to především zázvoru, do té doby ve Evropě neznámého.

Obliba v celé Evropě

Výroba perníku se brzy rozšířila po celé Evropě, takže ho lze vystopovat ve Velké Británii, Francii, Německu, ve Švýcarsku, v Polsku, Slovensku, Nizozemsku i v Belgii či ve skandinávských zemích. Každý národ si těsto na tuto sladkost upravil k obrazu svému, avšak základ je stejný.

Tvoří ho mouka, vejce a jedna ze základních ingrediencí je také med, jež dává této sladké pochoutce její typickou vůni a chuť. Nejspíš vás překvapí, že naši předkové přidávali původně pepř. Ostatně on dal tomuto pečivu jeho název. Jak se postupně obohacovala jejich kuchyně o různá exotická koření, jako je hřebíček, zázvor, badyán, anýz, kardamom či muškátový oříšek, staly se i ony součástí perníku. Výhodou bylo, že jako pečivo měl poměrně dlouhou trvanlivost. I proto byl tak oblíbený. Nejednou zachránil život lidem v období hladomoru.

Perník se stal součástí středověkých trhů. V Německu vyráběli perníkové chaloupky už v 16. století. Jejich popularita vzrostla v 19. století, kdy bratři Grimmové sepsali své příběhy, jedním z nichž byla i pohádka o Perníkové chaloupce. A takové chaloupky se pečou i u nás.

V aškenázské židovské kuchyni se setkáte s medovým koláčem, jenž se podává na Nový rok. Připomíná nizozemský peperkoek nebo německý Lebkuchen.

Cesta za moře

Do Nového Světa, tedy Spojených států amerických, se recept na dostal s příchodem evropských, respektive anglických kolonizátorů. Zde dostal název „gingerbread“, tedy zázvorový chléb. Původně se tam ovšem pekla jeho měkčí verze, která i v současnosti je v USA oblíbenější. S medovým chlebem se lze setkat i v Brazílii. V Panamě zase vyrábějí sladké pečivo se zázvorem a melasou.

Zdroj: herbsociety-stu.org, pbs.org

Náhledové foto: Pixabay