Valérie (34): Na dovolené jsem se zamilovala do místního mladíka. Domů jsem si přivezla nepříjemný dárek
Byla jsem po nepříjemném rozvodu, jehož výsledkem bylo mé nízké sebevědomí, přestěhování do nájemního bytu a střídavá péče o pětiletého syna s mým bývalým manželem.
K moři letadlem
Cítila jsem se unavená a bez energie. Proto mi přišlo docela vhod, kdy mi kamarádka Eva nabídla, abych s ní jela na dovolenou k moři do Itálie. Využila jsem toho, že syna měl zrovna v péči jeho otec, a tak jsem souhlasila.
Eva měla v italském městě Pescara svou kamarádku ze střední školy, která se zde provdala. Nejely jsme přímo k ní, ale ubytovaly jsme se nedaleko v příjemné menším penzionu s výhledem na moře. Cestu letadlem jsem zvládla, i když jsem se jí obávala. Ale nakonec nebylo čeho. S Evou jsme se domluvily, že část dne budeme podnikat něco společně a další část si zařídíme podle sebe. Nevadilo mi to. Hlavně, když jsem si mohla odpočinout od každodenních starostí a užívat si zdejšího příjemného prostředí.
Seznámení s Giovannim
Na pláž k moři jsem odpoledne chodila sama, protože Eva, jak jsem později zjistila, tu měla kromě své kamarádky také nějakého italského přítele. To jsem pochopitelně nevěděla. Vlastně jsem byla i ráda, že mám čas jen pro sebe. Eva je totiž hrozně upovídaná a já jsem potřebovala také chvíli klidu.
Pozorovala jsem moře a lidi okolo sebe, když jsem si všimla, že po mně pokukuje jeden místní mladík. Zanedlouho se osmělil a dal se se mnou do řeči. Uměla jsem obstojně anglicky. A Giovanni, jak se mladík jmenoval, hovořil lámanou angličtinou. Ale domluvili jsme se. Bylo to zábavné zpestření a mně se líbilo, jak na mně Giovanni může oči nechat.
Foto: Pixabay.com
Jízda na inline bruslích
S Giovannim jsem trávila každé odpoledne, zatímco Eva byla se svým italským ctitelem. Přiznám se, že mi ani nechyběla. Giovanni byl příjemný mladík, se kterým byla zábava. Najednou jsem zjistila, že jsem kouzlu nadobro propadla. Giovanni mě zval do kavárny, kde jsem si pak dlouho povídali. Říkala jsem si, proč jsem takového muže nepotkala třeba u nás doma v Čechách. Kvůli němu se mi nebude chtít z Itálie odjíždět.
Jednoho dne Giovanniho napadlo, že bychom se mohli jet projet na inline bruslích. Chvíli jsem váhala, protože jsem na nich již delší dobu nestála, ale nakonec jsem souhlasila. Až jsem se sama divila, jak mi to na bruslích šlo. Bylo to zábavné. Ale jen do okamžiku, než jsem na nich spadla. Sedla jsem si dost nešikovně na ruce, které to pádem odnesly nejvíce. Když jsem vstala, ruce mě hodně bolely, ale hýbat s nimi šlo, tak jsem to moc neřešila. Giovanni vypadal překvapeně a pak řekl, že už musí jít. Docela mě udivilo, že nevynaložil nějakou snahu mi aspoň trochu pomoci.
Návrat domů se zlomenýma rukama
Po návratu do penzionu jsem na radu Evy vyhledala společně s ní a jejím přítelem v místní nemocnici ošetření. Bohužel jsem si obě ruce zlomila. Představa cestování s rukama v sádře mě děsila. Eva mě ale utěšovala, že to nějak zvládneme. Letadlo jsme nakonec zavrhly a vrátily jsme se vlakem. Cesta to byla docela hrozná, protože zlomené mě ruce bolely a Eva musela nosit i můj kufr. Když mě doma rodiče viděli, jaký nepříjemný dárek jsem si z dovolené u moře přivezla, tak jen spráskli ruce.
Náhledové foto: Pixabay.com
