Pasivní agrese: Ticho prý léčí. Vždy to ale neplatí
Zkuste někomu, kdo má doma už týden tichou domácnost, říci, že ticho léčí. Umíte si jistě živě představit ten škaredý pohled, kterým vás sjede od hlavy až k patě. To udělá v tom lepším případě. V tom druhém na vás tichostí zkoušená osoba vyštěkne něco ve smyslu, ať se jdete vycpat s takovými radami.
Pasivní agrese je nepříjemná
Tichá domácnost, tedy ignorace partnera a minimum komunikace s ním, je zabijákem vztahu. To už ty hádky jsou lepší. Minimálně v tom, že někdy dobrá hádka pročistí vzduch. Ale ticho? Není dobré ticho. Je jen tiché ticho, které napětí ve vztahu jen zvyšuje.
Někteří partneři, tzv. pasivní agresoři, používají tichou domácnost jako účinnou zbran proti tomu druhému z páru. Aniž by se uchýlili ke slyšitelné agresi v podobě hádky, a tím pádem výměně argumentů, přesto umějí trestat. Tichem. Nelíbí se mi, jak se chováš, proto se s tebou nebudu bavit do té doby, než pochopíš, jak se máš chovat správně.
Když chybí ve vztahu komunikace
No jo, ale jak to má ten druhý partner poznat? Jistě i jemu časem dojde, že je někde něco špatně, když se doma už týden jen mlčí. A napětí se stupňuje, ticho by se málem dalo krájet. A obě dvě strany v tichu zúčastněné se začínají pomalu, ale jistě od sebe vzdalovat.
Protože chybí-li ve vztahu komunikace, vytratí-li se z něho jakákoliv snaha o sdělování pocitů, dojmů, názorů (třebas i rozdílných), spěje takový vztah dvou lidí ke svému zákonitému konci. No schválně zkuste žít s někým, koho vůbec nezajímá, jak žijete, jak se máte, co vás trápí a jaké jsou vaše názory na cokoliv. Platí to samozřejmě pro obě strany.
