Jak lední medvědi adoptují mláďata a pomáhají jim přežít v drsné přírodě
Po boku své matky má mládě ledního medvěda větší šanci na přežití v přírodě. Ona ho chrání, krmí a učí dovednosti, které pro život v divočině potřebuje. Je obdivuhodné, že existují zdokumentované případy, kdy medvědice adoptovala opuštěné cizí mládě. Pojďme se na jeden takový podívat.
Lední medvědi patří do čeledi medvědovití, kteří jsou z evolučního hlediska nejmladšími šelmami. Blízko mají k šelmám psovitým. Ještě na konci oligocénu byli tehdejší lední medvědi velcí jako liška a do současným rozměrů dorostli až pozdějším vývojem. Zajímavé je, že kosterní pozůstatky těchto nejstarších vývojových forem byly objeveny i v Čechách, v Tuchořicích u Loun.
Voda jako nejoblíbenější životní prostředí
Lední medvědi žijí po celé Arktidě, podél polárního ledového obalu i v blízkosti severního pólu. Za něho pronikne jen několik jedinců. Jejich přirozeným prostředím je chlad, kdy mráz může dosahovat až minus 46 °C. Polovinu svého života se pohybují po ledových krách, na okrajích břehů i v otevřené vodě. Lední medvědi jsou velmi dobří plavci. Plavou pouze s pomocí předních končetin, zadní k plavání nepoužívá. Během letního tání musejí být medvědi i na pevnině, což je pro ně méně atraktivní, neboť chůze po zemi je pro náročnější než plavání.
Voda je pro lední medvědy přirozeným prostředím, v jednom kuse jsou schopni uplavat i stovky kilometrů, přičemž se ve vodě pohybují rychlostí 5 až 10 km/h. Rádi si potápí až do hloubky 4 metrů, na jeden nádech vydrží pod vodou až 3 minuty.
Lední medvědi jsou chráněni mezinárodními dohodomi jako zranitelný druh. Dopadá na ně totiž globální oteplování.
Zajímavosti o ledních medvědech
Když se medvěd lední postaví na zadní končetiny, může dosahovat výšky až 2,4 – 3,3 metru. Dospělí samci váží mezi 300 – 800 kg, samice jsou lehčí, váží mezi 150 – 350 kg. Dle hmotnosti patří lední medvědi mezi největší šelmy. I proto nemají na souši přirozeného predátora kromě člověka a jiného ledního medvěda. Jeho konkurentem může být medvěd grizzly. Ve vodě mohou být pro ně nebezpeční mroži.
Síla stisku čelisti ledního medvěda je srovnatelná s jaguárem. Kůže, čenich a pysky ledního medvěda jsou černé, aby lépe vstřebávaly teplo. Medvíďata ale mají kůži růžovou.
Chlupy ledních medvědů nemají pigment, jsou čiré, průhledné. To, že se nám srst zdá bílá, je způsobeno lomem světla. Srst je velmi mastná, a to díky olejovité tělní tekutině, kterou produkují mazové žlázy. Tuk pak funguje podobně jako lyžařský vosk. Speciální struktura srsti ledního medvěda propouští ultrafialové a odráží infračervené paprsky.
Lední medvědi jsou inteligentní šelmy, které jsou schopny k získání potravy používat i nástroje. Potvrzují to zkušenosti domorodých Inuitů, kteří viděli medvědy lovit tak, že kouskem kamene nebo zmrzlého ledu udeřili mrože do hlavy.
Když zrovna neshánějí potravu, lední medvědi hodně odpočívají, aby šetřili sílu. Pohyb v chladném arktickém prostředí je totiž stojí mnoho energie. I proto potřebují vysokoenergetickou masitou stravu. Hladovět vydrží 4 až 8 měsíců, přičemž se spoléhají na své zásoby tuku, které ale během hladovění ztrácejí.
Před chladem je chrání i silná vrstva podkožního tuku. Hůře lední medvědi snášejí teploty nad 10 °C, kdy u nich může dojít až k přehřátí.
Lední medvědi a mláďata
Mláďata ledního medvěda se rodí po 6,5 až 9 měsíční březosti a při narození jsou velká jako morče. Zpravidla se rodí dvě slepá, hluchá a bezzubá mláďata v jednom vrhu. Matka si je přidržuje ve svém kožichu do doby, než začnou vidět a chodit, což trvá asi měsíc a půl. Mléko ledního medvěda je velmi výživné s vysokým obsahem tuku a proteinů. Pro srovnání lidské mateřské mléko obsahuje 3 až 5 % tuku, zatímco medvědí 30 až 40 % tuku.
Brloh společně s matkou opouštějí medvíďata na jaře ve věku asi dvou až tří měsíců. Matka se s nimi vyhýbá pevnině a raději se pohybuje po ledových krách. Až do jejich věku tří let je učí přežít v divoké přírodě.
Vlastně je to extrémně vzácné, aby se o osiřelé mládě postarala jiná lední medvědice, ale nikoliv neobvyklé. V oblasti západního Hudsonova zálivu vědci už 45 let monitorují život zdejších populace ledních medvědů, čítající na 4 600 jedinců. Medvědice s označením X33991 porodila na jaře 2025 své vlastní mládě, které vědci označili visačkou. Světe div se, na podzim ta stejná medvědice byla spatřena se dvěma mláďaty, z nichž jedno bylo označené a druhé nikoliv. Znamenalo to, že se ujala cizího mláděte.
Zajímavé je, že někdy biologické matky adoptovaných mláďat ledních medvědů žijí, přesto se o ně starají cizí medvědice, které mají silně vyvinutý mateřský instinkt. Jako matky jsou rozené učitelky a ochránkyně, protože musejí své potomky ochránit před mnohým nebezpečím – samci ledních medvědů, ledová otevřená voda, bouře. Mláďata přesně napodobují pohyby své matky, a tím se učí.
Pokud lední medvědice cizí mládě adoptuje, zvyšuje jeho šanci na přežití. Bez matky je malé medvídě ztracené a v divoké přírodě mu hrozí zahynutí.
Zdroj: autorský text, iflscience.com
Náhledové foto: Pixabay
