Nejsou chudí podle statistik, přesto si nemohou dovolit běžný život. Tohle trápí české seniory

„Pracoval jsem skoro 40 let, nemám žádné dluhy, a přesto každý měsíc řeším, jak s důchodem vyjdu.“ Podobnou větu už možná od některého seniora slyšel nejeden z nás. Přestože se české penze v posledních letech zvyšovaly, současně zdražovalo také jídlo, energie a další nezbytnosti. Průměrný starobní důchod se dnes pohybuje kolem 22 tisíc korun měsíčně, ale ani taková částka nemusí jednotlivci zajistit život bez neustálého počítání každé koruny.

Jak je možné, že ani člověk, který strávil desítky let v zaměstnání, nemusí mít v penzi dostatek peněz na pohodlný život?

Dlouhá pracovní kariéra sama o sobě vysoký důchod nezajistí

O výši budoucího důchodu panuje mezi lidmi řada zjednodušených představ. Jednou z nich je přesvědčení, že kdo celý život pracoval a pravidelně odváděl pojistné, bude mít ve stáří automaticky dostatečně vysoký příjem. Realita je ale složitější.

Pro získání nároku na starobní důchod je skutečně nutné splnit potřebnou dobu důchodového pojištění, která činí 35 let. Samotný počet odpracovaných let však ještě neříká nic o tom, jak vysokou penzi člověk nakonec dostane. Rozhodující jsou mimo jiné příjmy, ze kterých bylo důchodové pojištění odváděno.

Problém tak může nastat například u lidí, kteří během života pracovali především na různé dohody nebo brigády a z jejich příjmů se důchodové pojištění neodvádělo v potřebném rozsahu. Jejich pracovní historie může být dlouhá, ale výsledný důchod přesto nemusí být vysoký.

Stejná situace se týká lidí, kteří sice pracovali prakticky celý život, ale jejich mzda byla dlouhodobě podprůměrná. Jejich penze bude zpravidla výrazně nižší než u člověka, který měl po většinu kariéry nadprůměrné příjmy. Oba přitom mohli pracovat 40 let nebo ještě déle.

Délka pracovního života tedy sama o sobě vysoký důchod nezaručuje. Významnou roli hraje především to, jaké příjmy člověk během života měl a z jakých částek odváděl důchodové pojištění.

Průměrná penze už není zanedbatelná. Jenže výdaje mohou být ještě vyšší

Je pravda, že průměrný starobní důchod už dnes není tak nízký jako v minulosti. V lednu 2026 proběhla další valorizace důchodů, po níž se průměrná penze zvýšila o 668 korun na 21 839 korun měsíčně.

Na první pohled jde o částku, ze které se dá při rozumném hospodaření vyžít. Pro dvojici, v níž oba pobírají průměrný důchod, může být situace výrazně příznivější. Jenže pro člověka, který žije sám, už stejný příjem znamená mnohem menší finanční prostor a často také nutnost obejít se bez řady věcí.

Rozhodující totiž není pouze výše příjmu, ale také výše pravidelných a mimořádných výdajů. Z důchodu je nutné zaplatit potraviny, energie, dopravu, hygienické potřeby nebo léky. Čas od času navíc přijdou výdaje, kterým se jednoduše nelze vyhnout – například za nové oblečení, opravu automobilu nebo nákup pračky poté, co stará doslouží.

Právě nečekané výdaje mohou rozpočet seniora zatížit nejvíce. Pracující člověk má alespoň teoreticky možnost svou finanční situaci zlepšit změnou zaměstnání, přivýdělkem nebo přesčasy. U seniorů už taková možnost často není. Ne každý má ve vyšším věku dostatek fyzických či psychických sil, aby mohl dál pracovat.

A i senior, který by práci zvládl, může mít jiné povinnosti. Někteří například pečují o nemocného partnera nebo jiného blízkého člověka.

Není proto nijak výjimečné, že odchod do penze znamená pro část lidí také výrazný pokles životní úrovně. Přestože celý život pracovali, najednou si nemohou dovolit stejný způsob života jako v době, kdy měli příjem ze zaměstnání.

Ani vlastní bydlení nemusí znamenat nízké náklady

Významnou položkou rozpočtu seniorů jsou také náklady na bydlení. Relativně lépe mohou být na tom lidé, kteří žijí ve vlastním bytě nebo domě a nemusí platit nájem. Ani vlastnictví nemovitosti však automaticky neznamená bezstarostné bydlení.

U starších domů mohou být náklady na údržbu a opravy velmi vysoké. Jednou je potřeba opravit střechu, jindy vyměnit okna, opravit topení nebo řešit jinou část domu, která dosloužila.

Pro člověka, který hospodaří pouze s důchodem, může být podobná investice prakticky likvidační. Na opravu za desítky či stovky tisíc korun si z běžného měsíčního příjmu jednoduše nenašetří snadno.

To, že člověk není podle statistik chudý, ještě neznamená, že se cítí finančně dobře

Bylo by nespravedlivé tvrdit, že stát důchody nezvyšuje. Problém je v tom, že růst penzí nemusí vždy znamenat odpovídající růst životní úrovně. Současně totiž zdražují také výrobky a služby, které senioři ke každodennímu životu potřebují.

Česká republika přitom v evropském srovnání patří mezi země s poměrně nízkou mírou ohrožení chudobou a sociálním vyloučením. Podle údajů zveřejněných k 12. 2. 2026 dosáhla v roce 2025 národní relativní míra chudoby 9,6 procenta a podíl materiálně a sociálně deprivovaných domácností činil 5,8 procenta.

Statistická definice chudoby však neříká všechno o tom, jak se člověku skutečně žije. Senior může mít střechu nad hlavou, dostatek jídla a pravidelně zaplacené účty, přesto se může cítit finančně velmi omezený.

Pokud si nemůže dovolit zajít občas do restaurace, koupit si nové oblečení, vyrazit na dovolenou nebo si bez obav pořídit něco, co není nezbytně nutné, jeho životní úroveň může být subjektivně velmi nízká. Podle statistických ukazatelů sice nemusí být chudý, rozhodně ale nemusí mít pocit, že žije v blahobytu.

Na tento rozdíl mezi oficiální statistikou a reálným vnímáním životní úrovně upozorňuje také Paqresearch.cz. Pokud se hranice chudoby stanoví evropsky srovnatelným způsobem, tedy jako příjem pod 60 procenty evropského mediánu po zohlednění rozdílných cen v jednotlivých zemích, dostáváme se u českých domácností k výrazně vyššímu podílu relativní chudoby – přes 21 procent.

Po přepočtu na české podmínky by hranice chudoby pro jednočlennou domácnost odpovídala přibližně čistému měsíčnímu příjmu 19 500 korun.

PAQ Research zároveň upozorňuje, že v Česku se chudoba častěji týká nájemníků, lidí žijících o samotě a samoživitelek s dětmi. Zvlášť výrazný je problém u samostatně žijících seniorů. Pod hranicí evropsky srovnatelné chudoby se podle uvedených údajů nachází až 62 procent z nich, zatímco evropský průměr činí 28 procent.

A právě zde je vidět, proč samotný údaj o průměrné výši důchodu ještě nemusí vypovídat o tom, jak dobře se seniorům skutečně žije. Dva lidé mohou mít podobně vysoký příjem, ale pokud jeden žije s partnerem a druhý sám, případně pokud jeden vlastní moderní byt a druhý musí financovat nákladný provoz staršího domu, jejich finanční situace může být diametrálně odlišná.

Zdroj: autorka,

Náhledové foto: Pexels