Už nikdy nebude všechno jako dříve
Už nikdy nebude všechno jako dříve, řeknete si, když se stanete neformálním pečujícím. Velmi často musíte opustit svoje zaměstnání, abyste se mohli starat výhradně o svého seniora. Pokud máte v úmyslu si nějakým způsobem přivydělávat, zůstává v mnoha případech jen u zbožného přání, ale skutečnost je jiná. Pečování je natolik fyzicky i psychicky náročná činnost, že na více práce vám nezůstane čas ani energie. A vy si najednou uvědomíte, že už nikdy nebude všechno jako dříve. Je to smutné zjištění.
Práce na plný úvazek, a ne že ne
O neformálním pečování je možné říct, že je emocionálně vypjatou prací na plný úvazek. Staráte se o maminku, tatínka, babičku či dědu, které jste zažili i v době jejich největší síly. To se pochopitelně vůbec nedá srovnat se současným stavem, kdy se z nich stává pouhý stín jejich bývalé slávy. Stáří doprovází nemoci a bohužel i demence, jež mění psychiku toho, kdo jí trpí.
Je velmi bolestné se dívat na svého milovaného blízkého, jak postupně po fyzické i psychické stránce chátrá. U někoho je postup rychlejší, u jiného pomalejší. Jenže tu je a je nutné to vzít na vědomí, přestože se bytostně bráníte. Uvnitř sebe však cítíte, že už nikdy nebude všechno jako dříve.
Proto je neformální pečování psychicky náročné. Vy totiž vlastně vůbec nevíte, jak se k tom postavit. Nechcete se smířit s daným stavem, ale zároveň víte, že lepší to už nebude. Jen horší. Tento vnitřní boj svádíte neustále. Musíte se naučit přijmout daný fakt a nějak s ním pracovat. Je to těžké, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
Nouze s bídou
Jako neformální pečující, nevyhráli-li jste peníze v Allwynu, bývalé Sazce, nebo je nezdědili obrovský majetek po bohatém strýčkovi ze Švýcarska, třete nouzi s bídou a trvale žijete ve stresu. Abyste našli určitou pevnou půdu pod nohama, musíte mít i čas pro sebe, ve kterém se pokusíte nabrat síly do další práce. Není to ale tak, že se seberete a bezstarostně jedete na celodenní výlet. To většinou opravdu není možné. Vyhradíte si proto volný čas během dne nebo večera. Je to velmi důležité pro psychické i fyzické zdraví a nevyplatí se v tomto ohledu sebe jako pečujícího zanedbávat.
Někdo čte knížky, jiný luští křížovky a sudoku, nebo se věnuje ručním pracím, které mají na psychiku blahodárný vliv. Je to ve své podstatě určitý způsob meditace, kdy se mozek aspoň na chvíli odpojí od všech starostí a soustředí se pouze na jednu konkrétní věc. Toto vám pomáhá se nějak popasovat se situací a životem, který aktuálně vedete. A víte, co je na tom nejbolestivější? Že to nebude trvat věčně a jednou to skončí, a to odchodem toho, o koho pečujete, tam, odkud není návratu. I proto víte, že už nikdy nebude všechno jako dříve.
Myšlenky během dne
Během dne se vám v hlavě mohou honit různé myšlenky. Kromě toho, že myslíte na to, co je nutné zařídit a udělat, se třeba vracíte do minulosti a vzpomínáte na pěkné chvíle, jež jste zažili ve společnosti svého starého blízkého. Že vám například už nikdy neuvaří oběd, neupeče buchtu, že se nepostará o svoji oblíbenou zahradu a tak podobně. Fyzické síly totiž ve stáří postupně ubývají a senior nemá na to, co dříve rád dělával, dostatek energie a vitality.
A najednou si uvědomíte, že už nikdy nebude všechno jako dříve a jak je ten život ve své podstatě pomíjivý. Proto by si měl člověk vážit každého okamžiku a umět se radovat i z maličkostí, z nichž se život skládá. Často na ně zapomínáme a čekáme, že nám radost udělají jen velké věci – drahá exotická dovolená v zahraničí, zajímavá výhra v loterii a podobně. Není tomu tak. Mít potěšení z obyčejného života je základem bytí.
Pomáhá i víra, když už nikdy nebude všechno jako dříve
Nebývá to světlou výjimkou, že se lidé v těžkých chvílích svého života obracejí k Bohu a hledají u něho pomoc a útěchu. Víra v tomto případě dokáže hodně pomoct. Ateisté by se mnou zřejmě nesouhlasili. Je to věc názoru každého, nikomu to nenutím. Ale ten pocit, že víte, že je tu někdo pro vás, který je vám na blízku, i když ho nevidíte, je velmi silný.
Mnohdy totiž na péči zůstanete z celé rodiny sami, protože ostatní nemají čas či zájem, a jedinou pomocnou ruku najdete na konci svého ramene. Proto potřebujete někoho nebo něco, o co je možné se opřít. A víra v tomto pomáhá.
Zdroj: autorský text
Náhledové foto: Pixabay
