Už nikdy nebude všechno jako dříve

Když se stanete neformálním pečujícím, velmi často musíte opustit svoje zaměstnání, abyste se mohli starat výhradně o svého seniora. Pokud máte v úmyslu si nějakým způsobem přivydělávat, zůstává v mnoha případech jen u zbožného přání, ale skutečnost je jiná. Pečování je natolik fyzicky i psychicky náročná činnost, že na více práce vám nezůstane čas ani energie. A vy si najednou uvědomíte, že už nikdy nebude všechno jako dříve. Je to smutné zjištění.

Práce na plný úvazek, a ne že ne

O neformálním pečování je možné říct, že je emocionálně vypjatou prací na plný úvazek. Staráte se o maminku, tatínka, babičku či dědu, které jste zažili i v době jejich největší síly. To se pochopitelně vůbec nedá srovnat se současným stavem, kdy se z nich stává pouhý stín jejich bývalé slávy. Stáří doprovází nemoci a bohužel i demence, jež mění psychiku toho, kdo jí trpí. Je velmi bolestné se dívat na svého milovaného blízkého, jak postupně chátrá.

Proto je neformální pečování psychicky náročné. Vy totiž vlastně vůbec nevíte, jak se k tom postavit. Nechcete se smířit s daným stavem, ale zároveň víte, že lepší to už nebude. Jen horší. Tento vnitřní boj svádíte neustále. Musíte se naučit přijmout daný fakt a nějak s ním pracovat. Je to těžké, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Nouze s bídou

Jako neformální pečující, nevyhráli-li jste peníze v Allvynu, bývalé Sazce, nebo je nezdědili po bohatém strýčkovi ze Švýcarska, třete nouzi s bídou a trvale žijete ve stresu. Abyste našli určitou pevnou půdu pod nohama, musíte mít i čas pro sebe, ve kterém se pokusíte nabrat síly do další práce. Není to ale tak, že se seberete a jedete na celodenní výlet. To většinou opravdu není možné. Vyhradíte si ten čas během dne nebo večera.

Někdo čte knížky, jiný luští křížovky nebo se věnuje ručním pracím, které mají na psychiku blahodárný vliv. Toto vám pomáhá se nějak popasovat se situací a životem, který aktuálně vedete. A víte, co je na tom nejbolestivější? Že to nebude trvat věčně a jednou to skončí, a to odchodem toho, o koho pečujete, tam, odkud není návratu.

Myšlenky během dne

Během dne se vám v hlavě mohou honit různé myšlenky. Třeba se vracíte do minulosti a vzpomínáte na pěkné chvíle, jež jste zažili ve společnosti svého starého blízkého. Že vám například už nikdy neuvaří oběd, neupeče buchtu, že se nepostará o svoji oblíbenou zahradu a tak podobně. A najednou si uvědomíte, že to vlastně s ním už nikdy v takové podobě nezažijete a jak je ten život ve své podstatě pomíjivý. Proto by si měl člověk vážit každého okamžiku a umět se radovat i z maličkostí, z nichž se život skládá.

Pomáhá i víra

Nebývá to světlou výjimkou, že se lidé v těžkých chvílích svého života obracejí k Bohu a hledají u něho pomoc. Víra v tomto případě dokáže hodně pomoct. Ateisté by se mnou zřejmě nesouhlasili. Je to věc názoru každého, nikomu to nenutím. Ale ten pocit, že víte, že je tu někdo pro vás, který je vám na blízku, i když ho nevidíte, je velmi silný.

Zdroj: autorský text

Náhledové foto: Pixabay