Padesátkou mimo obec? Zkusila jsem to a byl to výborný relax

Žijeme v době, která uctívá rychlost. Rychlé občerstvení, rychlé doručení, rychlé zprávy, blesková kariéra. Jako by úspěch v životě měřil stopkami. Když se ráno probudíme, okamžitě naskočíme do neviditelného rychlíku a vystoupíme z něj až večer, naprosto vyčerpaní. A nejlépe je to vidět na silnicích. Cesta z bodu A do bodu B už dávno není zážitek, ale úkol, který je potřeba splnit v co nejkratším čase.

Všimli jste si někdy, jak agresivní dokáže být ticho a klid pro někoho, kdo neustále spěchá? Jakmile na okresce jedete „jen“ předepsaných devadesát, okamžitě se vám na kufr nalepí nervózní řidič, který má pocit, že ho okrádáte o drahocenné vteřiny jeho existence.

Spěch se stal naším výchozím nastavením. Jenže když neustále letíme vpřed s očima přilepenýma na horizontu, uniká nám všechno, co lemuje cestu. Krajina splývá do zelené šmouhy, detaily mizí a z řízení – kdysi symbolu svobody – se stává jen další stresový faktor. Když zrychlíte, čas sice zdánlivě ušetříte, ale ztratíte prostor, kterým projíždíte. A s ním i sami sebe.

Kouzelná padesátka na prázdné silnici

Představte si ten moment: silnice je úplně prázdná. Nikde nikdo, žádné auto v zrcátku, které by na vás tlačilo. A vy místo toho, abyste šlápli na plyn, uděláte pravý opak. Zvolníte a uvědomíte si, že ta padesátka na tachometru se tak hezky vyjímá. Mimo obec. Tam, kde všichni ostatní obvykle závodí s časem, si vy dovolíte jet jen rychlostí 50 km/h. Můžete, protože silnice je prosta dalších aut. Nepotkáváte je ani v protisměru.

Co se stane?

• Svět kolem vás ožije: Najednou si všimnete, jak se lesní porost mění v louku. Uvidíte srnku na kraji lesa, kterou byste ve stovce minuli bez povšimnutí. Zaregistrujete starou polní kapličku nebo zajímavě tvarovaný strom.
• Auto přestane být strojem na stres: Motor jen tiše přede, nemusíte neustále brzdit do zatáček a řezat je s napětím v rukou. Volant držíte lehce, vnímáte klidný pohyb stroje.
• Myšlenky se usadí: Tento mikrozážitek funguje jako okamžitá meditace. Mozek přepne z režimu „bojuj, nebo uteč“ do režimu čisté přítomnosti.

Tato dobrovolná pomalost má obrovskou sílu. Není to projev slabosti nebo bezohlednosti vůči ostatním (koneckonců, silnice byla prázdná!). Je to vědomá rebelie proti diktátu rychlosti.

Vyzkoušela jsem to a musím říct, že to byl opravdu balzám na duši. Prostě si tak jet, pěkně pomalu, nikam nespěchat, občas pohlédnout do krajiny okolo mě, když to situace na silnici dovolila, a užívat si jízdu bez zbytečného stresu.

Zpomalit neznamená zastavit se

Někdy máme pocit, že když polevíme v tempu, život nám uteče. Pravdou je ale přesný opak. Když zpomalíme, teprve tehdy ho začneme skutečně žít a vnímat všemi smysly.

Uvařit si kávu a pět minut jen tak koukat z okna, aniž bychom u toho kontrolovali telefon. Jít na procházku bez cíle a bez počítání kroků na chytrých hodinkách. Nebo se prostě jen tak projet autem padesátkou, když nikam nespěcháme a cesta je jenom naše.

Příště, až budete mít chvilku pro sebe a prázdnou silnici před sebou, zkuste to taky. Sundejte nohu z plynu. Ne proto, že musíte, ale proto, že můžete. Ten pocit svobody za to stojí.

Zdroj: autorský text

Náhledové foto: Pixabay