Jezero Turkana: Kolébka lidstva a ostrov, odkud není návratu
Jezero Turkana, dříve známé jako Rudolfovo jezero, je největší pouštní jezero na světě. Nachází se v Keni a severním cípem zasahuje do Etiopie. Toto bezodtoké, mírně slané jezero je proslulé svou tyrkysovou vodou, dramatickou krajinou a bohatou biodiverzitou. Je domovem mnoha druhů ryb, krokodýlů a ptáků a také důležitým archeologickým nalezištěm s fosiliemi raných hominidů. Pojí se s ním ale také jedna doposud nevyřešená záhada.
Největší pouštní jezero na světě
Když půjdete z hlavního města Keni, Nairobi, na sever, narazíte zde po šest stech kilometrech na největší pouštní jezero na světě – Turkana. Leží v příkopové propadlině vzniklé oddělením dvou tektonických desek během sopečné činnosti a co se objemu týká, tak je čtvrtým největším slaným jezerem na světě. Předběhla ho pouze jezera Kaspické moře, Issyk-Kul a Van. Propadlina je široká 320 km na severu a 170 km na jihu jezera, podle čehož je možné usuzovat, že Turkana je v krajině nepřehlédnutelné.
Keňské jezero Turkana napájejí řeky Omo, Turkwel a Kerio, a protože z něho nejde pryč žádný odtok, tak jediná ztráta vody je jejím odpařováním. Okolo jezera Turkana jsou tři národní parky, Sibiloi, South Island a Central Island, dohromady tvořící Národní parky jezera Turkana, jež se mohou pyšnit zápisem na seznam světového dědictví UNESCO.
Jezero Turkana totiž funguje jako zastávka pro stěhované ptáky a hnízdiště krokodýlů nilských, hadů a domov hrochů. Central Island zvaný Krokodýlí ostrov je aktivní sopka, která se skládá z více než dvanácti kuželů a kráterů, jež jsou vyplněné malými jezery.
Průměrná teplota vody i vzduchu jezera Turkana se pohybuje okolo 27 až 31 °C. Podnebí je tu poměrně suché, drsné a hodně větrné. I proto si jezero zachovává stále svůj divoký charakter. V pobřežních vodách tu žijí v hojném množství krokodýli nilští a na pobřeží jedovatí štíři a zmije kobercové. Možná i proto nepatří tato oblast mezi časté výletní destinace turistů. Případný návštěvník aby si stále kontroloval, zda nestoupne na ocas těmto jedovatým tvorům.
Rudolfovo jezero i Nefritové moře
Jezero Turkana se původně jmenovalo Rudolfovo, po rakouském korunním princovi. Pojmenovali ho tak hrabě Teleki de Szék a poručík Ritter von Höhnel v roce 1888, kteří se do jeho okolí dostali. Jezeru se ale říkalo i Nefritové moře, protože má krásnou tyrkysovou barvu. Když Keňa v roce 1975 získala nezávislost, bylo jezero přejmenováno na Turkana podle jednoho z domorodých keňských kmenů.
Lidé z kmene Turkana
Turkanové jsou nilotským národem, jehož kořeny jsou v oblasti jezera Turkana v severozápadní Keni. Živí se především pastevectvím a výrobou pletených košíků. Sami sebe se označují jako lidé šedého býka, a to podle zebu, jehož domestikace v jejich životech sehrála významnou úlohu. Lidé této etnické skupiny mají své oblečení důkladně propracované a to samé platí i pro styl jeho zdobení. Oděvem se odlišují v kmeni lidé podle věku i podle postavení. Dnes už nenosí pouze domorodé oblečení, ale i oděv západního stylu, a to zejména tehdy, žijí-li v městských centrech.
Jezero Turkana a zkameněliny hominidů
Okolí jezera Turkana bylo osídleno předchůdci člověka už v pravěku, kdy tu žili hominidé, Australopithecus afarensis, Australopithecus anamensis. Dokládají to četné nálezy jejich zkamenělin v Turkanské pánvi. Jezero odborníci díky tomu považují za kolébku lidského života. Hominidé oblast obývali miliony let a podle dochovaných pozůstatků je možné vystopovat, že pocházeli z více než jednoho společného předka. Mezi další archeologické nálezy patří kosterní pozůstatky Homo sapiens.
V současnosti je pobřeží jezera obydleno domorodými kmeny, kteří se věnují hlavně rybolovu a pastevectví. Ale i do jejich životů vstoupily výdobytky moderní doby. V okolí města Loiyangalani byla například vybudována větrná elektrárna.
Ostrov Envaitenet, místo bez návratu
Jezero Turkana je spojováno i se stále nevyřešenou záhadou mizejících lidí z ostrova Envaitenet, jehož název v jazyce kmene El-Molo znamená „bez návratu. Místní lidé ostrov považují za prokletý. I proto je neobydlený. Ale nebývalo tomu tak vždy. V minulosti na něm lidé žili. Ale záhadně odtamtud zmizeli.
Když se z vesnice na pobřeží na ostrov Envaitenet přijeli místní z kmene El-Molo podívat, proč už je ostrované nenavštěvují, zjistili, že jejich chýše jsou prázdné. Zůstaly tam jen jejich kozy. V roce 1935 na ostrově zmizeli dva britští badatelé, Martin Sheflis a Bill Dayson z expedice průzkumníka Sira Viviana Fuchse a dodnes se nenašly jejich pozůstatky.
Lidé z kmene EL-Molo
Žijí ve dvou vesnicích v severovýchodní části Keni u jihovýchodního břehu jezera Turkana, v okrese Marsabit. Jejich mateřský jazyk je El-Molo. Tato etnická skupina není příliš početná. Sčítání lidu v roce 2024 ukázalo, že lidí El-Moro je okolo 300. Hlavní jejich obživou je rybolov. Ryby jsou také základní složkou jejich stravy. Jazyk El-Moro je považovaný již za mrtvý. Mluvčích, kteří jím mluví, je sotva osm. Ztráta jazyka má nepříjemné dopady v podobě ztráty doposud neobjevených jedinečných znalostí.
👉👉👉 Přečtěte si: Velká čínská zeď je možná starší, než si vědci mysleli
Náhledové foto: Pixabay