Čert nikdy nespí

Už jste někdy přemýšleli nad rčením „Čert nikdy nespí“? Kde se vzalo? A má i ono v sobě kousek pravdy, když se přeci tvrdívá, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu?

Práce šlechtí, nebo vysiluje?

Já vám tedy nevím, ale příliš se mi to nezdá. Představte si peklo, peklíčko. Těch kotlů pro hříšníky co v něm je. A topit pod nimi není práce ledajaká. To chce hodně dříví nebo uhlí nebo obojího. A kdo to těm čertům obstarává? Pokud by se měli o otop starat sami čertové, tak nachystat polínek tolik, aby jich bylo dost pod všechny kotle, dá dost práce.

A práce občas vysiluje nejen čerty. Že by si poté, co pořezali několik sáhů dříví, ani malinko neodpočinuli a nezdřímli si? No schválně, zkuste to sami a uvidíte, jak budete mít řezání dříví obyčejnou pilkou za chvíli plné zuby. A že by právě čerti měli pily elektrické nebo motorové? Ještě je tu možnost, že by k řezání dříví použili některé z hříšníků.

Vánoce s pohádkou

Ostatně i v pohádkách, kam čert patří, si rohatá čertiska občas ráda pospí. Možná, že čertí spánek je jen na půl ucha, nebo spíše na půl rohu. Přeci jen musejí dohlížet na pozemské hříšníky, co za nepravosti provádějí.

Český čert je takový dobrácký moula, jehož řinčení řetězů příliš strachu nenažene. Anebo je to naopak veselý švihák v zelené myslivecké kamizolce, který zamotá hlavu nejedné dívčině.

A protože se blíží Štědrý den a s ním i spousta pohádek, v nichž to s čerty šije, sedněte si společně se svými dětmi k té kouzelné placaté bedýnce a přeneste se do kouzelného světa dětství. A po očku pozorujte, zdali čert opravdu nikdy nespí.