Podvesná Zlín: Jak se tu žilo na přelomu 30. a 40 let 20. století
Životu v předválečném Zlíně udával tón chod Baťova obuvnického koncernu. Tomáš Baťa ve své podnikatelské činnosti myslel také na ty, kteří mu přinášeli zásadní zisk – na dělníky. Pro ně nechal vybudovat moderní bydlení v duchu tehdy aktuálního funkcionalismu. Vzor našel během své cesty po USA. Jeho ideálem bylo zahradní město, tedy domky obklopené vlastními zahrádkami.
Moderní bydlení pro dělníky
A to se mu také podařilo proměnit ve skutečnost. Nápomocni mu byli především architekti František Lydie Gahura a Vladimír Karfík, kteří Baťovy vize převedli do architektonických plánů. A tak vznikly čtvrť Podvesná a Zálešná.
S výstavbou těchto čtvrtí se začalo v roce 1926. V její první fázi v letech 1926 až 1927 měly dvojdomky ještě sedlovou střechu, později rovnou. Stavěny byly v šachovnicové zástavbě tak, že domky byly pootočené oproti pravoúhlé síti ulic, aby do nich byl lepší přístup slunečních paprsků. Baťovy dělnické domky byly v přímém kontrastu s stísněnými dělnickými koloniemi v jiných průmyslových městech tehdejšího Československa.
Domky z červených cihel
Baťovské dvojdomky byly postaveny z neomítaného režného zdiva z červených cihel. Na tehdejší dobu nabízely vysoký standard bydlení. Obytná plocha byla 45 m2 na byt ve dvou podlaží. Dvojdomek byl částečně podsklepený a nechyběla ani koupelna s tekoucí vodou a splachovací záchod. U každého domku byla malá zahrádka.
V předválečném Zlíně bylo na zahrádkách zakázáno chovat domácí zvířectvo (slepice, králíky). Toto si Baťa kontroloval. Za druhé světové války jeho zákaz vzal za své a lidé se do chovu domácí drůbeže pustili. Doba se prostě změnila a nedostatek potravin, které byly na příděl, je k tomu dohnal.
Jakou měl dvojdomek na Podvesné dispozici
O tom, jak se v takovém baťovském dvojdomku žilo, je nejlepší zeptat se pamětníka, který to zažil na vlastní kůži. Paní Zdeňka Ř. (91 let) se v dvojdomku na Podvesné V. v roce 1934 narodila. Dodnes tento dům stojí na svém místě. Na bydlení v něm a v jeho okolí vzpomíná s láskou. Dle jejích slov se tu bydlelo dobře. Ulice byla plná mladých rodin s dětmi, takže o kamarádky a kamarády nebyla nouze. Rodiče paní Zdeňky přišli do Zlína v roce 1931 za prací a novým bydlením z Prostějova. Její tatínek pracoval v Baťově firmě ve 14. budově, maminka byla v domácnosti.
Podle vyprávění paní Zdeňky Ř. (91 let) se hlavními dveřmi dvojdomku vešlo do chodby. V ní byly dveře do koupelny, jež byla společná se záchodem, dveře do kuchyně a dveře do sklepa. Z kuchyně se dveřmi vešlo do světnice, my bychom ji dnes nazvali obývacím pokojem. Ze světnice vedly dveře do druhého patra, kde byla ložnice a jeden dětský pokoj.
Topilo se pouze ve světnici, a to kamny zvanými „klubky“. Přikládalo se do nich uhlí. V koupelně topení nebylo, ani tzv. lázeňská kamna. Rodiče paní Zdeňky si je nepořídili, i když v jiných rodinách je nejspíš měli. Když se otevřely dveře do sklepa, byla tam malá podesta s poličkami, kam se ukládaly potraviny. V kuchyni byl kredenc, lavice pod oknem, stůl se židlemi a sporák, do kterého se přikládal otop, pokud chtěl člověk na něm něco uvařit. Vybavení bylo na dnešní dobu obyčejné, ve 30. letech minulého století lepší standard.
Jaká byla občanská vybavenost na Podvesné
Hned na Podvesné VI. byl obchod zvaný „konzum“, který provozoval pan Frölich. K němu se chodily nakupovat běžné potraviny. Na Hornomlýnské ulici měl živnost pekař pan Vašek. K němu si lidé někdy chodili upéct vlastní pečivo na plechu. Pro ženy z Podvesné to určitě byla zajímavá služba. Za železniční tratí na kopečku poblíž ulice Kvítková měl živnost řezník pan Knedla. A kousek od něho byl ještě obchod se smíšeným zbožím pana Janotky.
Do školy děti z Podvesné chodily na Komenského pokusnou měšťanskou školu, která byla otevřena ve školním roce 1937/1938 nedaleko říčky Januštice a řeky Dřevnice. Paní Zdeňka Ř. si vzpomíná, že v létě bylo v Dřevnici někdy tak málo vody, že do školy šla přes řeku po kamenech, aby si zkrátila cestu.
Zdroj: autorský článek
Náhledové foto: Johana Bernardová