Městské divadlo Zlín: Od otevření jeho nové scény uplynulo již 58 let

Městské divadlo Zlín k městu neodmyslitelně patří. Jeho budova se nachází na frekventované ulici v centru, a tak nemůže uniknout pozornosti případného návštěvníka. Denně okolo něho projdou desítky lidí spěchající do práce, školy nebo jdoucích nakupovat. Jaká je je jeho historie?

Začalo to ochotnickým divadlem

Stálé ochotnické divadlo bylo ve Zlíně zřízeno v roce 1869, a to i díky jeho sponzorům, kteří ho hmotně zabezpečili. Byli jimi zlínští měšťané, Mikuláš Kašpárek a pan Sousedík. Jeho prvním divadelním počinem bylo představení Divotvorný klobouk od českého dramatika Václava Klimenta Klicpery odehrané 22. srpna 1869. Divadlo se pyšnilo zajímavě ztvárněnou oponou, které vévodilo město Zlín a nápis Osvětou k svobodě, což bylo heslo Matice lidu.

Divadlo pracujících

Na první profesionální scénu si ale Zlín musel počkat. Stalo se tak 17. září 1946, kdy byl slavnostně zahájen provoz Divadla pracujících v budově adaptovaného Komorního kina (dnešní Malá scéna), a to inscenací Hrátky s čertem od Jana Drdy. Na jeho scéně jste mohli už od první sezóny 1946/1947 vidět Jiřího Adamíru, Věru Kubánkovou, Josefa Langmilera, Jaroslava Moučku, Ilju Prachaře, Otto Šimánka a Vítězslava Vejražku. Prvním ředitelem Divadla pracujících se stal Jindřich Trousil, který byl ve funkci v letech 1946 až 1948.

O zřízení divadelní scény ve Zlíně uvažoval na konci 30. let minulého století i Jan Antonín Baťa. Jenže se schylovalo ke druhé světové válce, takže z jeho plánů nakonec sešlo. Město se dočkalo otevření svého kulturního stánku až po válce. Zajímavé na tom je, že divadelní herci i technici byli zaměstnanci národního podniku Baťa, protože město na provoz divadla nemělo finance. Divadlo bylo tedy vedeno jako dílna číslo 9472.

Až v roce 1951 přešlo pod Krajský národní výbor v Gottwaldově a od roku 1957 bylo pod správou Městského národního výboru v Gottwaldově. Od roku 1963 divadlo spravoval Krajský národní výbor v Brně.

Nová budova

V roce 1960 se v tehdejším Gottwaldově začalo s výstavbou nové budovy pro Divadlo pracujících. Z vyhlášené architektonické soutěže vyšel vítězný návrh architektů Miroslava a Karla Řepových. Karel Řepa (1895-1963) studoval pražskou UMPRUM a byl žákem Josipa Plečnika. Jeho výrazným počinem byl projekt pardubického hlavního nádraží. Ostatně Pardubice byly místem jeho pobytu i tvůrčí práce.

Miroslav Řepa (1930-2023) byl jeho synem. Absolvoval pražskou Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství a navštěvoval i Akademii výtvarných umění. V roce 1965 společně s akademickým architektem Vladimírem Pýchou vyhrál v soutěži s návrhem československého pavilonu pro Světovou výstavu 1967 v Montréalu. Navrhl také divadlo Laterna Magika na světové výstavě 1970 v Ósace. Podílel se na rekonstrukcích Smetanova divadla a Národního divadla v 70. letech minulého století. Budovu Divadla pracujících ve Zlíně nejen navrhl, ale také postavil.

Otevření nové scény

Poslední představení v Komorním kině bylo odehráno 21. října 1967. Divadelníci se s divadlem rozloučili smutečním průvodem ve veselém duchu. Nové Divadlo pracujících bylo otevřeno 11. listopadu 1967 premiérou hry Jánošík od dramatika Jiřího Mahena. V titulní roli se objevil Miroslav Moravec, o režii se postaral Karel Pokorný. Dne 25. listopadu 1967 vznikla menší scéna Divadélko v klubu (dnešní Dílna), jež zahájila svou činnost inscenací Román služky.

Zdroj: divadlozlin.cz, wikipedia.org

Náhledové foto: Palickap, CC BY-SA 4.0 https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0, via Wikimedia Commons