Příběh slečny Pavlíny (31): Jak neuspět na výběrovém řízení
Určitě to hodně lidí zažilo, když jim na něčem záleží, tak si dávají hodně velký pozor na to, aby vše klaplo na první dobrou. Stejně to měla i slečna Pavlína, která se hlásila na místo copywritera do reklamní agentury. Vše ale dopadlo jinak, než si plánovala.
Práce v korporátu
Po absolvování vysoké školy jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, kde jsem sbírala pracovní zkušenosti. Byla jsem tam dva roky, takže jsem už do životopisu nemusela uvádět, že jsem absolvent.
Jenže práce mě příliš nebavila, protože byla daleko od toho, jaké jsem měla skutečné zájmy. Viděla jsem totiž v nějaké reklamní agentuře, jak tvořím claimy a newslettery a billboardy. Tudíž jsem hledala, která agentura nabírá nové lidi.
Žádost o nové místo
A poštěstilo se mi objevit jednu takovou. Nelenila jsem a obeslala ji svým pečlivě vypracovaným životopisem a průvodním dopisem. A doufala jsem, že mě pozvou na pohovor. Skutečně se tak stalo. Asi po čtrnácti dnech jsem obdržela e-mail s pozvánkou na výběrové řízení. Byla jsem radostí bez sebe.
Nadešel předvečer dne D. V práci jsem si vzala dovolenou, abych mohla pohovor absolvovat v klidu. Natáhla jsem si budík, nachystala si vhodné oblečení a šla spát s tím, že mám vše připraveno. Jenže ráno jsem zaspala. Buď budík nezvonil, nebo já nevím, proč jsem ho neslyšela.
Probudila jsem se tak, že jsem neměla čas se nasnídat, ale pouze v rychlosti zvládnou ranní hygienu a naházet na sebe oblečení a utíkat na tramvaj. Protože bylo venku ještě chladno, vzala jsem si na sebe jarní lehký kabát. A utíkala na zastávku městské hromadné dopravy a doufala, že výběrové řízení nepropásnu.
Výběrové řízení jsem naštěstí stihla
Naštěstí jsem stihla přijít tak akorát. V reklamní agentuře bylo příjemné teplo a já jsem byla vyzvána, ať si klidně kabát odložím a že se pak hned pustíme do rozhovoru. Začala jsem rozepínat kabát a ztuhla jsem. Zapomněla jsem si totiž obléct sukni a na sobě jsem měla pouze halenku a punčocháče.
Jak toto se mi mohlo stát, nechápu. Odvětila jsem proto, že si kabát nechám na sobě, jestli to nevadí, že jsem zmrzlík. Paní z personálního se na mě podívala koutkem oka, ale nijak to nekomentovala.
No co vám budu povídat. Celé výběrové řízení stálo za nic. Byla jsem tak nervózní z toho, že jsem oblečená jak chytrá horákyně, že jsem úplně zapomněla na všechny rady, jak se správně u výběrového řízení chovat a jak odpovídat. Pochopitelně jsem nemohla zanechat ten nejlepší dojem. Personální pracovnice pak pohovor ukončila slovy, že se mi ozvou.
Jak to všechno dopadlo
No, neozvali se mi. Celkem normální jednání personálních oddělení v současné době, jak mi řekla kamarádka, která měla se sháněním místa více zkušeností než já. A tak jsem zůstala pracovat v korporátu. Ne, že bych se tak brzy vzdávala, ale zvýšili mi mzdu a najednou jsem už neměla důvod práci měnit. Prozatím.
👉👉👉 Přečtěte si: Goethova vyhlídka v Karlových Varech
Článek byl upraven podle e-mailu od čtenářky. Náhledové foto je pouze ilustrační. Máte-li i vy zajímavý příběh či zkušenost, napište na zlinmag@email.cz
Náhledové foto: generováno AI