Bitva u Jankova: Jak Švédové rozdrtili císařskou armádu
Bitva u Jankova se zapsala do dějin jako jedna z nejkrvavějších a nejdůležitějších bitev třicetileté války. Střet švédské armády pod vedením Lennarta Torstensona s císařskými vojsky znamenal zásadní zlom v průběhu konfliktu a otevřel Švédům cestu k ohrožení Vídně.
Malá obec v České Sibiři
Dvacet kilometrů jižně od Benešova leží v oblasti zvané Česká Sibiř obec Jankov. První věrohodné písemné zmínky o ní pocházejí ze 14. století. Píše se v nich o papežských desátcích, které byly odváděny ze zdejšího farního kostela. Tento fakt by ovšem mohl ukazovat na to, že vesnice existovala snad už ve 2. polovině 13. století.
Jankov založili rytíři z Vlašimi a Jankova, ale už v roce 1418 sem přichází jiný starý český panský rod – páni z Talmberka. Ti obec vlastnili dlouhých tři let až do roku 1702, kdy ji prodali Kořenovským z Terešova. U pánů z Talmberka se ale na chvíli zastavme, protože to bylo právě za jejich vlastnictví, kdy u Jankova došlo k jedné z nejkrvavějších bitev třicetileté války. Stalo se tak 6. března 1645, v den mrazivý a deštivý. Právě tehdy se odehrál zásadní vojenský střet švédské a císařské armády.
Mírová jednání a Švédové na cestě do Čech
V roce 1644 byla zahájena mírová jednání v porýnsko-vestfálském Münsteru a dolnosaském Osnabrücku, v nichž švédská strana snažila získat pro sebe co nejvíce výhod. Na konci ledna 1945 přivedl švédský generál Torstenson svou armádu opět do českých zemí. Chtěl se totiž připojit k vojsku uherského šlechtice a sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho, aby se společně vydali na Vídeň, a získali tak co nejlepší pozici pro další mírová vyjednávání.
Při průchodu Čechami ale Švédům nepřálo počasí, kromě toho se jejich spojenci, především Francie, stáhli do zimovišť. To přihrálo karty habsburskému císaři Ferdinandovi III., který začal shromažďovat proti švédské armádě své vlastní vojáky. Císařské vojsko vedl tentokrát maršál Melchior z Hatzfeldu, jenž nahradil Matyáše Gallase. Dalším velitelem na vídeňské straně byl rakouský velitel Johann Götz a německý generál Jan z Werthu.
Bitva u Jankova
Císařská a švédská vojska se střetla poprvé 26. února 1645 u Horažďovic, každá na jiném břehu řeky Otavy. Žádné z účastněných válčících stran se nechtělo do studené vody, takže z bitvy nakonec sešlo. Švédové pokračovali dále na východ a u Orlíku přebrodili Vltavu. Císařští ale byli rychlejší a na půl cesty mezi obcemi Votice a Louňovice pod Blaníkem, u vesnice Jankov, zformovali obrannou linii s cílem zabránit Švédům v postupu na Moravu.
V brzkých ranních hodinách 6. března 1645 došlo k bitvě u Jankova. Na první pohled se zdálo, že lepší postavení a z toho pramenící výhody mají císařská vojska pod vedením maršála Hatzfelda. Jenže švédský generál Torstenson měl z předchozího dne velmi podrobně prozkoumaný terén a císařskou armádu převezl. Nešel s ní do přímého střetu, ale využil členitosti zdejší krajiny a krytý údolím se dostal k boku císařského vojska a tam zaútočil na jeho levé křídlo.
👉👉👉 Přečtěte si: Jan Klecanda: Zapomenutý český spisovatel
Byl to moment nepříjemného překvapení. Armáda habsburského císaře byla sevřena v úzké úžlabině mezi dvěma zalesněnými vršky a před sebou měla rybník. Nemohla se prakticky hnout z místa, takže se lehce stala terčem švédského ostřelování děly. Vítězství tentokrát stálo na straně Švédů.
Během bitvy u Jankova byly vypáleny všechny okolní vesnice kromě Jankova. Vrchní velitel Melchior Hatzfeld padl do zajetí, ze kterého byl ale brzy propuštěn. Johann Götz v bitvě padl, když vedl do útoku císařskou jízdu. Německý velitel Jan z Werthu se zachránil útěkem se zbytkem bavorských vojsk směrem k Bavorsku. Habsburská armáda ztratila na čtyři tisíce vojáků a stejný počet byl zajat, což ji velice oslabilo. Švédové pak pokračovali v tažení na Moravu, obsadili Jihlavu, Znojmo, Lomnici a chystali se dobýt Brno, což se jim ale ani po tříměsíčním obléhání nepodařilo.
Náhledové foto: Pixabay
