Pavel (34): Našel jsem si partnerku, které nevoní domácí práce

Doba pokročila a dnes už velká část mladých žen zastává názor, že jejich místo není pouze u plotny. Se svými životními partnery se hodlají o domácí práce spravedlivě podělit, protože v domácnosti přece bydlí a užívají ji oba dva. Tak proč by úklid, praní či vaření mělo být jen na bedrech žen? Pavel z našeho příběhu se k tomu stavěl podobně a předpokládal, že si najde přítelkyni, se kterou se shodne.

Maminčin mazánek

Přiznám se, vzpomíná pan Pavel, že jsem doma, když jsem ještě žil s rodiči, toho v domácnosti moc dělat nemusel. Máma byla ještě ze staré školy, takže většinu činností zastala sama. S tátou se občas pohádali o to, kdo vynese odpadkový koš nebo vyndá prádlo z pračky, ale to bylo tak všechno. Táta se k tomu moc neměl a mámu nebavilo se ho o to stále prosit.

Život na kolejích mě naučil

Když jsem odešel studovat na vysokou školu do jiného města, bydlel jsem na koleji. Tam jsem byl hozený do vody jménem život. Co jsem si sám neudělal, to jsem neměl. Tak jsem se musel činit. Máma mě sice každý týden vybavila krabičkami s navařeným jídlem a upečenými buchtami, ale to mi vydrželo tak do půlky týdne. Jestli jsem nechtěl umřít hlady, tak jsem se vařit musel naučit. Byla to sice jen taková ta studentská jídla, ale podle mě i to byl pokrok.

Přečtěte si: Kvíz: Jak dobří jste v dějepisu základní školy?

Po absolvování vysoké školy jsem začal pracovat. Pořídil jsem si první podnájem a odstěhoval se od rodičů, vzpomíná Pavel. Mezitím jsem pochopitelně stihl i randit. Ale přiznám se, že mi vztahy moc dlouho nevydržely. Až když jsem potkal Martinu, tak to bylo jiné. Po roce usilovného chození se Martina ke mně nastěhovala a my jsme začali společně bydlet a sžívat se.

Ona je možná ta pravá

Martina je fajn, říká Pavel, a v hodně věcech si rozumíme. Až na jednu. Ale podle mě dost zásadní. Martina nemá ráda domácí práce. Já ji jako chápu, koho baví, že. Jenže se udělat musejí, pokud člověk nechce shnít ve špíně. Martina je toho názoru, že vařit nemusíme, protože si jídlo buď objednáme, nebo si na něho zajdeme do restaurace. To také tak praktikujeme, pokud ovšem neuvařím sám. Ona se k tomu vůbec nehrne.

Jak u nás doma žijeme

Co se týká úklidu, Martina navrhovala, abychom si pořídili paní na úklid. Pak prý budeme mít více času na sebe a na své koníčky. A těch má Martina docela dost. Kromě toho, že s kamarádkami chodí poklábosit do kavárny, tak pravidelně trénuje své tělo v posilovně a na zumbě. Každý víkend se sebereme a jedeme někam na výlet. Martina miluje prodloužené wellness víkendy. Z nich se ale vracíme s hromadou špinavého oblečení, jehož vyprání nakonec zůstane na mně. Jistě, o to hlavní se postará pračka, ale někdo ji musí naplnit a pak prádlo vyndat a usušit.

Peru, vařím, uklízím

Uklizeno máme, protože to dělám já, potvrzuje Pavel. Pokud chci domácí jídlo, musím si ho uvařit. Peru a i žehlit jsem se naučil. Jenže jak tak nad tím přemýšlím, tak i když je v jiných ohledech Martina skvělá, tak zde se v názoru nepotkáváme. Já přece nechci, aby veškerá domácnost byla jen na ní. Rád se na domácích pracích budu podílet. Bohužel je zatím v našem bytě dělám jen já. Neumím si představit, jak by to vypadalo, kdybychom měli dítě. To snad budu i kojit. Nerad bych se s Martinou rozcházel, ale asi nebudu mít jinou volbu.

Upraveno dle e-mailu čtenáře, který poslal do redakce. Máte-li také svůj zajímavý příběh, pište na zlinmag@email.cz