Jitka (32): Zkusila jsem internetovou seznamku. Můj objev navrhl první schůzku na půl cesty. Domů odešel bez placení
Jitka (32) říká, že ve svém životě jsem měla jen jeden vážnější vztah. S bývalým přítelem jsem žila pět let, než jsem zjistila, že kromě mě udržuje poměr ještě s jednou ženou. Zlomilo to srdce. Dlouho jsem na muže zanevřela. Pak jsem si ale řekla, že přece všichni nejsou stejní a rozhodla jsem se, že vyzkouším internetovou seznamku.
Internetové seznamování se mi zalíbilo
U internetového seznamování je velkou výhodou to, že na inzerát dostanete poměrně hodně odpovědí, tvrdí Jitka. Vylučovací metodou je možné se dobrat toho, že si nakonec vyberete jeden kontakt, se kterým je možné navázat usilovnější komunikaci.
Mně takto padl do oka Pavel. Byl o tři roky starší, středoškolák a podle toho, co psal, jsme si rozuměli ve vícero oblastech. Líbily se mu vycházky do přírody, návštěvy pamětihodností i muzeí, což mi vyhovovalo. Jediné minus bylo to, že bydlel asi padesát kilometrů od mého bydliště.
První schůzka na půl cesty
S Pavlem jsem si psala asi měsíc, když mi navrhl, že bychom se mohli vidět osobně. Navrhl, že bychom se mohli potkat někde na půl cesty od našich bydlišť, aby to bylo spravedlivé pro obě strany. Souhlasila jsem a příští neděli jsem se chystala na výlet do dvacet pět kilometrů vzdáleného menšího města. Naštěstí i v něm se dala navštívit zajímavá místa, takže jsem neměla obavy, že bych se tam s Pavlem nudila.
Prohlídka muzea a kostelní věže
S Pavlem jsme se poprvé setkali před místním kostelem. Vypadal přesně jako na fotografii, kterou mi poslal, takže v tomto ohledu se nekonalo žádné překvapení. Pavel navrhl, že bychom se mohli jít podívat do nedalekého muzea hodin. Myslela jsem si, že třeba vstupné zaplatí i za mě, ale Pavel trval na tom, že si za vstup zaplatíme každý sám. Prohlédli jsem si vystavené hodiny a přitom si stále něco vyprávěli.
Mluvil hlavně Pavel – především o své mamince. Prý by se jí v muzeu určitě líbilo, takže ji pravděpodobně sem některý volný víkend vezme na výlet. Po prohlídce muzea jsme ještě vystoupali do kostelní věže a podívali se na město z jejího ochozu. Tam mě Pavel pozval do kavárny na kávu a něco dobrého na zub.

V příjemném prostředí kavárny
V kavárně jsme pokračovali v monologu. O Pavlově mamince jsem snad věděla už všechno. A také o tom, proč Pavlovi nevyšly dva minulé vztahy. Vždy totiž narazil na ženy, které se ho snažily využívat. V kavárně jsem si objednala kávu a k ní zákusek, Pavel se spokojil jen s kávou, kterou pomalu posrkával. Mezi jednotlivými loky hovořil o své práci a svém nemožném šéfovi, který ničemu nerozumí, ale zato bere veliké peníze.
[irp]
Už mi jede vlak
V půl sedmé se Pavel podíval na své hodinky a prohlásil, že už musí běžet na vlak, nebo mu ujede. Prý se se mnou krásně povídalo, jsem úžasná posluchačka a že mi napíše, kdy a kde se sejdeme příště. Zvedl se a běžel na vlak. Mně zanechal v kavárně s tím, abych útratu za nás oba zaplatila já. Ani se nezeptal, kdy jede nějaký spoj mně. Ve městě jsem přitom musela hodinu a půl čekat na odjezd mého vlaku.
Tak nevím, jestli se s Pavlem chci ještě někdy setkat. Za celou dobu se mě na nic nezeptal, a ačkoliv mě do kavárny pozval on, tak ho pozvání nic nestálo. Myslím, že si zkusím dát nový inzerát a budu doufat, že narazím na někoho se mnou kompatibilnějšího.
Zdroj: email čtenářky, autorský text
Náhledové foto: Pixabay