Iveta (34): S přítelem mě zřejmě pojilo jen kamarádství s výhodami. Myslela jsem si ale, že máme spolu vztah
Na vztahy jsem neměla moc štěstí, říká Iveta. Pak jsem ale potkala Lubomíra a najednou bylo všechno jinak. Alespoň zpočátku. Byla jsem šťastná, že jsem potkala konečně někoho, kdo mě má rád. Že má i tento vztah chyby, jsem pochopila později.
Užívali jsme si společné chvíle
Ve svých třiceti dvou letech jsem byla pořád svobodná s dvěma vážnými vztahy za sebou. Vyšla jsem s nich s malým sebevědomím a doufala, že příště to bude lepší. S Lubomírem jsem se seznámili přes mou kamarádku, když se oba účastnili oslavy jejích narozenin. Všichni tam byli popárovaní a my jsme si na sebe zbyli. Ale vlastně mi to ani nevadilo, protože se ukázalo, že Lubomír je fajn společník. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se na schůzce. A pak na další. Postupem času jsem nabyla dojem, že jsme spolu začali chodit.
Miluji tě, ale bydlet s tebou nechci
Lubomír mi často vyznával lásku a říkal, že konečně našel ženu, se kterou si opravdu rozumí. Byla jsem blahem bez sebe, takže mi ani moc nevadilo, že jsem společný čas většinou trávili u mě doma. Asi není nutné říkat, jakým způsobem. Lubomír byl výborný milenec, takže v tomto ohledu jsem si nemohla stěžovat. Ve spojení jsme byli i přes sociální sítě a nebylo dne, aby mi nenapsal nějakou roztomilost. Napadlo mě, že bychom mohli vyzkoušet společné bydlení. Přece jen už jsme se znali více než tři čtvrti roku. Lubomír mi na to řekl, že mě sice miluje, ale na bydlení se mnou se ještě necítí. Prý to nechce uspěchat.
Foto: Pixabay.com
Zapomněl na mé narozeniny
Zatímco já jsem si s dárkem pro něho opravdu vyhrála a pečlivě jsem ho vybírala, Lubomír mi k mým narozeninám nic nedal. Prý na to moc není, u nich doma se narozeniny ani svátky nijak neslavili. Když jsem navrhla, že bychom mohli jet na společnou dovolenou, Lubomír souhlasil, ale hned dodal, že se o její zajištění musím postarat sama, protože on se v tom vůbec nevyzná. Zamluvila jsem tedy přejemný hotel v Českém Krumlově, kam jsem si už dlouho moc přála jet. A samozřejmě jsme zaplatila i zálohu. Na dovolenou jsme ale nakonec neodjeli, protože Lubomír nedostal volno z práce.
Ten prokletý Facebook
Postupem času jsem nabyla ale dojmu, že náš vztah s Lubomírem ztrácí na obrátkách. Měl na mě stále méně času. Dost mě to mrzelo, ale omlouval to tím, že toho má nyní v zaměstnání opravdu hodně a nestíhá. Občas se za mnou zastavil, to jsme většinou skončili v posteli, přičemž hned ještě ten večer pospíchal k sobě domů. Pak se ke mně dostal jeden z příspěvků na Facebooku, který sdílela jedna má známá, kterou jsem měla v přátelích. Na fotografii v pozadí s českokrumlovským zámkem se doširoka usmívala a vedle ní stál – můj Lubomír. Ona do objektivu ukazovala prsteníček a na něm prsten s bílým kamenem. Byla jsem zděšená, co to má znamenat? Tohle jejich společné selfie mi otevřelo oči. Celou tu dobu jsem byla asi jen taková výplň jeho volného času a kamarádka s výhodami.
Už mužům nevěřím
Ztratila jsem poslední zbytky svého sebevědomí. Nevím, jestli někdy budu mužům ještě věřit. Žádný z mých tří vztahů mi nevyšel, přičemž jsem si vždy našla podobného týpka, který mě nakonec podváděl. Nevím, kde dělám chybu. Roky mi letí a můj sen o rodině a dětech se pomalu vytrácí do prázdna. S Lubomírem jsem strávila dva roky svého života, o nichž jsem myslela, že mám plnohodnotný a fungující vztah. Někde dělám chybu, ale nevím, kde.
Zdroj: Převyprávěno podle příběhu čtenářky. Jména byla z důvodu zachování anonymity změněna.
Náhledové foto: Pixabay.com
