Romantické filmy aneb pohádky pro dospělé jsou realitě dost vzdálené
Možná že právě vy patříte mezi nadšence romantických filmů a při závěrečné scéně, kdy si hlavní hrdinové slibují věčnou a nikdy neutuchající lásku a tu utvrzují vášnivým polibkem, lehce stíráte slzu kanoucí vám z oka.
Není se zač stydět. Už jako malé děti jsme přeci měli rádi pohádky, s nadšením fandili dobru a přáli si, aby zlo bylo po zásluze potrestáno. A je docela pochopitelné, že po celodenním pracovním kolotoči, v němž pro něhu pohádky není prostor, někteří volí večer raději romantický film než drsnou realitu života v podobě řekněme detektivního příběhu. I když v tomto případě by se dalo polemizovat, zdali i dobrá detektivka, když je zločinec dopaden a zlo tak dostalo na frak, není ve skutečnosti přenesený smysl pohádky.
Nereálná očekávání
Ale vraťme se zpátky k romantickým filmům. Většina scénářů vychází z prostého faktu, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, aneb jak už bylo v titulku článku, romantické filmy jsou silně krátkozraké. Nedívají se totiž do budoucnosti hlavních hrdinů, ale jsou zaměřeny právě jen tu seznamovací fázi vztahu, kdy se zdá být ještě všechno dokonalé. Ona a on, opilí láskou, mají na očích růžové brýle, skrze nichž se vše jeví bezproblémové. Ona to příroda vlastně dobře zařídila s tou zamilovaností, která zaslepuje toho, kdo se s ní v životě setká.
Když spadnou růžové brýle
Když uplyne nějaký čas od seznámení a lidé prohlídnou, neboť zamilovanost ustoupí stranou, nebo zcela vymizí, zjistí s hrůzou, vedle koho to vlastně žijí a kam to vůbec dali oči. A pak nastává v tom horším případě totální pálení mostů a zběsilý útěk pryč. Nebo přijde rezignace, protože splácet hypotéku z jednoho platu není zrovna nejideálnější. V tom lepším případě jsou i nadále partneři spokojení a šťastní. No přiznejme si, vzhledem k vysoké rozvodovosti v současné době, že první varianta s pálením mostů je asi v životě běžnější.
A právě proto končí romantické filmy ve chvíli, kdy se hlavní hrdinové po spoustě peripetií konečně setkávají a ruku v ruce odcházejí vstříc svým jásavým zítřkům. A divák, no v případě romantických filmů asi většinou divačky, jsou spokojené a nikdo se dál už nepídí, jak si hlavní hrdinové povedou v pozdějších letech.
Nebo se snad někdo někdy zamýšlel nad tím, jak spolu žili Vivien (Julia Roberts) a milionář (Richard Gere) ve filmu Pretty woman? Nikoliv. Možná, že stále spolu tokají jako dvě hrdličky. Anebo Vivien ve společnosti tří malých dětí marně prozvání mobil svého manžela milionáře, neboť ten se na služební cestě zapomněl v posteli nějaké neznámé prostitutky. Zkušenosti s tím už má…..Nedivme se tedy scénáristům, že příběh utli v tom nejlepším. A tak to má být.
Princ na bílém koni
Romantické filmy jsou tu od toho, aby potěšily a pobavily i za cenu, že reálnému životu se příliš nepodobají. Nebo pánové, přiznejte se, kteří dobrovolně otevíráte svým partnerkám dveře od auta? Jeden, dva… a další se už nehlásí? No vidíte, a přitom je to v romantickém příběhu naprosto běžná záležitost.
Anebo piknik se šampaňským v přírodě a vůkol hlavních hrdinů samé okvětní lístky růžových růží. A ještě svíčky, aby byl výsledný dojem opravdu dokonalý. K tomu nezbytná hudba z gramofonu (komu se chce nosit tak daleko tak nepraktickou věc) a povinný taneček. Kam ti scénáristé na ty nápady chodí?
Propadne-li některá divačka domnění, že romantický film rovná se realita, pak musí nutně být velmi zklamaná. Na toto pozor, milé dámy. Berme romantické filmy jako pohádky, kdy princezna nakonec najde svého prince na bílém koni, ale víc od nich nečekejme.
