Soňa (26): Nejhorší rande naslepo
Když nejste právě nejlepší v seznamování a chcete najít partnera, tak si musíte vypomoci třeba takovou internetovou seznamkou. Pak se ovšem kolikrát dostanete do situací, které jsou humorné až s odstupem času. Rande naslepo je nejen názvem amerického filmu, ale zároveň akcí, u níž dopředu nevíte, jak dopadne. Jedno takové rande zažila i Soňa. Ostatně, přečtěte si její příběh.
Inzerátem k vysněnému muži
Samota je zlá a lepší je člověku, když má nějakou spřízněnou duši, s níž může sdílet radosti i strasti života. Jenže najít takovou je občas obrovská potíž. I já mám s tímto zkušenosti, neboť pracuji v ryze ženském kolektivu finanční účtárny, kde je o pořádného chlapa nouze. Svou situaci jsem se rozhodla řešit on-line seznamkou. Což o to, na můj inzerát, který jsem si podala, se mi ozvalo zájemců o seznámení opravdu hodně. Bylo však nutné přejít k výběru, protože se všemi jsem jít na rande nemohla.
Nakonec jsem eliminovala dva muže, Jirku a Pavla, s nimiž jsem si začala dopisovat. Z toho mě Jirka ihned pozval na kávu u něho doma, což mi nepřišlo právě jako rozumný nápad. To už mě rovnou mohl pozvat na svoji sbírku motýlů. Co vím, tak takové rande naslepo z internetové seznamky by mělo probíhat raději ve veřejném prostoru s dostatkem lidí. Přece jen člověk do toho druhého nevidí. Takže kávu jsem s díky odmítla a zůstala jen u dopisování s Pavlem, které se jevilo na první pohled jako docela příjemné. Asi po 14 dnech intenzivního psaní jsme se domluvili, že se osobně sejdeme.
Moje první rande
Byla jsem na něho docela zvědavá, jevil se totiž jako úplně normální kluk, který má všech pět pohromadě. Sešli jsme se jedno sobotní odpoledne na náměstí u nás ve městě. Pavel mi nabídl návštěvu restaurace, abychom nebyli o hladu. S radostí jsem souhlasila v domnění, že to určitě nebude kolenovrt. I když jsem byla pochopitelně rozhodnutá, že si útratu zaplatím sama.
V restauraci Pavel vybral příjemné místo v rohu místnosti. Přinesli nám jídelní lístek, do něhož jsem se dlouze zadívala. Nakonec jsem si vybrala grilovanou vepřovou panenku na rajčatech s hranolky. Pavel byl hodně odvážný, protože dal přednost specialitě šéfa kuchyně – pečené vepřové kotletě s extra pálivou omáčkou z chilli papriček. Docela jsem se divila, že má odvahu si dát tak ostré jídlo, a svůj údiv jsem vyjádřila nahlas. Pavel jen podotkl, že už se několikrát zúčastnil soutěže v pojídání chilli paprik a že tedy ví, do čeho jde.
Když si člověk špatně vybere
Po chvíli čekání, jež jsme vyplnili společenskou konverzací, nám obsluha přinesla objednané pokrmy. Můj vypadal opravdu hodně dobře a stejně tak i chutnal. I Pavlovo jídlo působilo na první pohled zajímavě. Horší to už bylo, když ho ochutnal. Začal u jídla divně koulet očima a slzet. Pak se rozkašlal, ale statečně pokračoval v konzumaci. Náš rozhovor se omezil pouze na mé dotazy, jestli je mu dobře. Pavel kýval hlavou a kašlal. Začala jsem se cítit trapně. Můj společník nebyl schopný slova, takže nakonec jsem zaplatila útratu za oba dva.
Rande naslepo už nikdy více
Vyšli jsme ven z restaurace a šli směrem k parku. Pavlovi začalo být špatně od žaludku. Různě se kroutil a chytal za břicho. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než se v parku posadit na lavičku. Pavel se začal omlouvat, že tohle se mu ještě nikdy nestalo a jestli se ještě někdy uvidíme. Po tom všem jsem opravdu neměla chuť nějak pokračovat a Pavlovi jsem to jemně řekla. Asi jsem to ale neměla dělat, protože se na lavičce rozbrečel a začal se litovat, že nemá v ničem štěstí. Tak tohle bylo skutečně zatím mé nejhorší rande naslepo v životě a na dlouhou dobu mě vyléčilo ze seznamování se pomocí internetových seznamek.
